Staré rány

15. září 2004
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Udělat tlustou čáru za minulostí je často velmi těžké. Důkazem mohou být například nekončící debaty o Benešových dekretech. Podobných příběhů je ale více. Jeden z nich je typický pro česko-polské pohraničí a souvisí s polohou státní hranice. Diskuse o vracení pozemků se objevuje pravidelně a zatím bez konkrétního výsledku. Je to opravdu palčivý problém anebo zbytečně nafouknutá bublina?

0:00
/
0:00

Tentokrát rozvířil stojaté vody polský deník Tribuna Slezská. Otiskl nespokojené hlasy rolníků, kteří se cítí ukřivděni a požadují od České republiky svůj majetek. Především proto, že na něj nemohou z formálních důvodů získat evropské dotace. Člověk nemusí být zrovna fundovaným historikem, aby pochopil zapeklitost celého propletence.

Poválečné vypořádání, změna hranice v 50.letech, to jsou hlavní milníky. Oba státy se dohodly, že hranici zkrátí o necelou stovku kilometrů, aby se dala lépe hlídat. Jenže ono pověstné "má dáti - dal" neproběhlo tak nějak rovnocenně. Československo získalo o zhruba 400 hektarů více. A výměny názorů začaly klíčit.

Ptáte-li se starostů, například v Oldřišově, Hněvošicích nebo Holasovisích, dozvíte se většinou to samé. Nejde zřejmě o velké plochy, nic oficiálního nevíme a raději o tom příliš hovořit nechceme. V každém případě vytušíte jedno společné. Jednou jsme vstoupili do Evropské unie a chtěli jsme zbourat faktický smysl hraniční čáry, tak proč si komplikovat život podobnými věcmi? Jistě by bylo mnohem jednodušší nechat hranici hranicí a výjimečné případy řešit selským rozumem.

Neumím si představit, jak někdo sedá k mapám a narovnaný předěl mezi státy zase kroutí a obkružuje sporné pozemky. To by asi nešlo, protože katastrální zásahy patří k tomu.

Problém nedořešeného vlastnictví u státní hranice se zase odmlčí a za dva roky se objeví znova. Možná se bude čekat na někoho radikálního, kdo bude stát za traktorem a použije sílu. Anebo se věc vyřeší nějak jinak. V každém případě tento historický přežitek týkající se našeho pohraničí, je více onou bublinou než ožehavostí. Mělo by ale patřit k dobrým sousedským zvyklostem netvářit se, že se neděje vůbec nic. Staré rány by se neměly ignorovat, ale léčit. Ať už očima Prahy, Varšavy anebo Bruselu.

autor: mrk
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...