Šťastnou cestu

Ať se vám to líbí nebo ne, když se rozhodnete jet autobusem, prožijete se svými spolucestujícími kus nepohodlného života. A proto je dobré se s nimi pokud možno nerozkmotřit. Rada číslo jedna zní: "Neotevírejte na sedadle v horkém dni konzervu s paštikou." Tak bezvadný nápad jsem mohl mít snad jedině já. Když jsem do rozhicované plechovky zabořil otvírák po babičce, stalo se něco naprosto nečekaného. Tou malou dírkou vychrstla dobrá polovina májky do vzduchu. Jen se ozvalo takové slizké šplouchnutí. Zavřel jsem oči a čekal, co se stane. A ono nic. Skutečně. Nejen že se paštika nevrátila, já jsem ji dokonce nenašel vůbec! Dodnes nechápu, kde skončila a jak to, že mě autobus neproklel. Pokud nás teď poslouchá David Copperfield, mám pro něj vzkaz: Davide, trik se zmizelou májkou není drahý - ozvi se. Takže v tomto případě to bylo jen varování osudu, ale druhý příběh skončil o poznání hůře.

Určitě se vám to taky někdy stává. Když usínáte, občas trhnete nohou nebo rukou. Takový záškub. Natáhl jsem se tehdy na dvojsedadlo a nohy mi lehce trčely do uličky. Když ale procházela korpulentní dáma ze zadní části autobusu do přední, z ničeho nic mně vyletěla noha v koleně do výše. Pochopitelně v okamžiku, kdy se v její blízkosti nacházelo břicho oné dámy. Myslím, že nikdy nevysvětlím, že jsem ji skutečně nechtěl brutálně zkopat, ale že jsem měl prostě nějaký usínací sen.

Plyne z toho jasné poučení. Dlouhou jízdu v autobusu přizpůsobte tomu, že v něm nejedete sami. Letící paštika totiž většinou dopadne někomu na hlavu a vymrštěná končetina může způsobit i lehčí zranění. Takže šťastnou cestu!