Stávky a demonstrace

Čeští odboráři pochodovali v sobotu Prahou. Bylo jich na 30 tisíc. Do hlavního města vyrazili odpůrci vládních reforem také z Ostravska. Bývalé ocelové srdce republiky má bohatou odborářskou tradici. Zaměstnanci zdejších strojíren, hutí a pecí patří také k nejradikálnějšímu křídlu odborových organizací v Česku. Do Prahy tentokrát vyrazili ve speciálně vypravené autobusové koloně a pískáním na modré píšťalky dávali najevo svou příslušnost k davu.

Byla jsem v té době taky v Praze. Ne ovšem na demonstraci, ale na výletě. Báječnou ovocnou zmrzlinu, kterou si vždycky na Václaváku u koně kupuji, jsem si tentokrát nevychutnala. K cukrárně se nedalo projít. Taky jsem si neužila své zbrusu nové sukně. Demonstranti mi ji stačili polít páchnoucím pivem. A když jsem se chystala ukončit nepovedenou návštěvu centra hlavního města, uvízla jsem na 1/2 hodiny kvůli pochodujícímu davu v rozpáleném autobuse. Letmý pohled z okna na alkoholem notně opojeného zvracejícího odboráře s napůl polámaným transparentem v ruce s nápisem "Ostrava říká NE!" mi na náladě taky nepřidal.

Když jsem se pak večer v klidu dívala na hlavní zpravodajskou relaci, pevně jsem doufala, že v televizních záběrech bude pohled na opilého Ostraváka chybět. Zase bychom měli v Praze pěknou reklamu. Díkybohu, nebyl tam. Televizní reportéři byli milosrdní. Zřejmě nechtěli udělat z tak mohutné odborářské demonstrace frašku. I když, já osobně si myslím, že to fraška byla. Řada jejích účastníků se takříkajíc "zlinkovala" už cestou do Prahy a při samotné demonstraci ani nevěděli zač a proti komu vlastně pískají. A následující blahosklonné projevy politiků také svědčí o faktu, že vůle cokoliv měnit na stávajících reformních plánech je prakticky nulová.

Nevím, jak vám, ale mě tenhle obrázek tak strašně připomíná dobu před listopadem ´89! Když prvomájová demonstrace skončila, zůstaly v ulicích jen polámané transparenty, mávátka, rozlité pivo a na trávnících opilá torza lidí. Ale možná, že tomu bylo docela jinak. Je to přeci už tak dávno!?