Studené chvilky

Ze sněhu, který v posledních dnech doslova zasypal celý region, mají radost snad jen největší otužilci a skalní milovníci zimních sportů. Stovky lidí mrzly v nevytopených bytech, mnozí se nedostali včas do práce či školy, řidičům tekly na silnicích nervy a my ostatní jsme minimálně měli mokro v botách.

Vzpomněla jsem si na své dětství - na několika denní uhelné prázdniny. To bylo příjemné, doma jsme měli teplo, radiátory zůstaly studené jen ve škole. Takže malý člověk příjemně lenošil a užíval si sněhové nadílky dováděním na bobech či saních. V úterý večer mi ale při zprávě o havárii v Porubě pěkně zatrnulo. Když jsem mluvila s kolegyní, která v této části Ostravy bydlí, na velkou katastrofu to ještě nevypadlo. Topení sice už bylo studené, ale že si myla ruce ve studené vodě jí ani nedošlo. Navíc nás všichni zúčastnění ujišťovali, že vše bude do několika hodin opravené a o půl noci už budou mít všichni obyvatelé Poruby doma teplo. Ráno mě probudila telefonátem, jestli jsem se nezbláznila, cože jsem jí to slibovala... Malá nehoda se rázem stala pro několik desítek a možná i stovek domácnosti lidnaté Poruby katastrofou. Ještě včera večer si doma přitápěla elektrickou troubou, na komfort vyhřáté vany musela zapomenout. Mladému člověku je ale hej, co ale rodiny s malými dětmi nebo senioři? Všichni by si minimálně zasloužili omluvu a finanční kompenzace. Dokážu si představit matku měsíčního dítěte, kterého někdo ujišťuje, že během několika hodin bude vše v pořádku a ono tomu tak není ani o den později.