SuperStarová snášenlivost

Tahle obtloustlá Cikánka přece nemůže být českou SuperStar! Ten poloviční Arab asi bude nějaký terorista! I takové výroky na adresu některých soutěžících padají na různých diskusních fórech. O to více potěší, že tito mladí lidé s odlišnou barvou pleti případně náboženského vyznání stále zůstávají v soutěži.

Děje se tak díky textovým zprávám, které jim neděli co neděli posílají všichni jejich příznivci. Není jich málo a mají sympatická měřítka. Evidentně totiž nehodnotí podle toho, jak který soutěžící vypadá. Zajímá je spíše jak se jednotliví kandidáti chovají a hlavně jak zpívají. Názory na kvalitu jejich hlasu se mohou různit, ale jisté je, že při závěrečném hlasování Rómka Martina Balogová a Sámer Issa, který pochází ze Sýrie, zatím vždycky uspěli. Jejich vystoupení stálo lidem za to, aby jim svůj hlas poslali.

Kam se poděl onen pověstmi opředený český rasismus? Jak je možné, že v poslední pětici jsou dva mladí lidé, kteří se od ostatních výrazně odlišují? Nedělám si zbytečné iluze o tom, že by to byl důkaz klesající míry rasismu u nás. Ale jakousi vypovídací hodnotu to podle mého názoru přece jen má.

Přiznávám, že v tomto směru nejsem úplně objektivní. Když totiž slyším zpívat takovou Martinu Balogovou, tak mi v tom nejlepším smyslu slova naskakuje husí kůže. Podotýkám ale, úplně stejné pocity zažívám při poslechu černošské jazzové kapely nebo souboru, který tvoří potomkové mexických indiánů. Více než oči prostě u mě fungují uši. A velmi mě těší, že takto celou show vnímá velká většina těch, kteří hledají svou hvězdu na nebi naší pop-music.

Kéž by podobná mezilidská snášenlivost platila i pro další oblasti života kolem nás! Hodnoťme lidi podle toho co umějí a jak se chovají. A přestaňme přitom hledět na jejich barvu kůže, víru nebo sexuální orientaci.