Svět obrazovek

Na úvod otázka: Co považujete za symbol doby? Pro každého z nás to samozřejmě může bude něco jiného. Když jsem nad tím včera podumával, napadlo mě, jaký asi předmět bude nejčastějším archeologickým nálezem za několik stovek let. Zajisté to bude obrazovka. V občasných stavech jarního splínu mě napadá, že veškerý náš život se odehrává buď ve světě před obrazovkou nebo za ní. Ve světě skutečném nebo světě ideálů. Lidstvo se nechává obrazovkou vzdělávat, bavit i nudit. Většina lidí má alespoň jednu obrazovku v práci a s její pomocí tvoří hodnoty - tedy pracuje, stále více lidí si pomocí obrazovky práci hledá. S obrazovkou vstáváme a necháváme se jí ukolébat. Kdysi se dokonce mluvilo o tom, že obrazovky budou mít na svědomí i rozhlas. Nestalo se tak a jsem přesvědčen, že se tak ani nestane.

Kdyby náhle všechny obrazovky světa zhasly, nebyl by to už náš svět a pravděpodobně by ani moc nechybělo ke zkáze celé planety. Chaos by jistě nenastal zmizením všech večerních seriálů. K problémům by ale došlo v provozech řízených zčásti nebo úplně inteligencí počítače.

Za menší, ale také problém, považuji osobně to, že se kvůli obrazovkám vzdáváme možnosti spolu mluvit. Místo toho, abychom na závěr každého dne probrali naše radosti a starosti a tím pádem se o sobě více dozvěděli, skoro automaticky dostává hlavní slovo - obrazovka. Ne že by nás neinformovala, co je právě ve světě nového... Kdybychom ale lépe znali z vyprávění i osudy našich rodičů a prarodičů, možná bychom v tom světě lépe nacházeli své místo.