Tahanice o OKD

Místo staré pračky si vezměme třeba takovou maličkost jako 46-procentní státní balík akcií OKD. Místo dvou sousedů, kteří chtějí pračku koupit, si představme skupinu Karbon Invest a finanční společnost Penta. Vy jako prodávající jste vládou České republiky. Samozřejmě že místo pěti stovek za pračku se licituje v poněkud miliardovějších sumách. Jinak je to úplně stejné. Nebo aspoň mělo by být. Obchod se řídí odjakživa zkušeností, dobrým odhadem a jakýmsi nedefinovatelným čichem. Vyhrává nejlepší nabídka, nejlepší dohoda a největší spokojenost mezi oběma stranami.

Právě v těchto dnech je na trhu k mání menšinový státní podíl největšího zaměstnavatele široko daleko. OKD je prostě "dobrým kaufem". A tak se nelze divit, že se ke Karbon Investu (ten už mimochodem většinovým vlastníkem OKD je) přidala také ryze finančnická a ekonomicky důsledná skupina Penta (té patří celá řada společností, které pragmaticky očišťuje). Karbon nabízí dvě a čtvrt miliardy a se státem si už třese pravicí, když tu do cinkání šampaňským zasahuje antimonopolní úřad. Cena je nízká snad až příliš...

Karbon navyšuje nabídku na tři a půl miliardy s tím, že nejsme na žádném trhu, a tak už je snad konečně ruka v rukávě. Jenže v pomyslné partii pokeru chce vynést také Penta a kdo ví, zřejmě srovnat finanční nabídku...

Vláda se dívá na postarší pračku, která ale pere velmi dobře, a neví, jak se rozhodnout. Jestli dát na pochybovačné hlasy ohledně kontroverzní osoby Viktora Koláčka anebo vyslyšet horníky brojící proti kapitalistickým manýrám nějakých finančníků s notebookem.

Tak trochu prapodivně vyznívají slova ministra průmyslu, který otevřeně fandí Karbon Investu, přestože nepředložil na vládní stůl ani čárku. Ale to nevadí, jde pouze o pár stovek a jakousi nepotřebnou pračku. Čert vem ekonomické amatéry, kteří oceňují prodávaný podíl na více než čtyři miliardy...

Tak nevím, jde stále o tu samou pračku? Nemá navíc aspoň sušičku? Někdy se to těžko poznává...