Taky ji budete potřebovat

Nikdy nemůžeme vědět, kdy ji sami budeme potřebovat. Tak většinou odpovídali dárci, kterých jsem se v úterý ptala, proč přišli krev darovat. Škoda jen, že lidí, kteří se chtějí podělit o tu nejcennější tekutinu, je tak málo. Na nedostatek dárců si totiž stěžují snad všechny transfúzní stanice a jedním dechem dodávají, že se jim také tenčí počet lidí, které si evidují v databázi jako své stále klienty. Stárnou, onemocní, odstěhují se. O to více mě vyděsilo, když jsem se od lékařky dozvěděla, že stačí jen jeden jediný komplikovaný případ, třeba těžká popálenina, a z krevní banky snadno zmizí balíčky s plazmou, kterou darovala celá stovka lidí. Za dva dny přišlo v rámci akce Daruj krev s Českým rozhlasem Ostrava 430 dobrovolníků. Jejich krev tedy může zachránit i více než čtyři lidské životy. A to za poděkování rozhodně stojí. Jenže v dnešním světě si "pouhého poděkování" cení jen málokdo. Lidé, kteří s námi svou krev darovali, to určitě zadarmo a určitě rádi udělali. Možná je ale potěšilo, že od nás dostali pár maličkostí. Zatímco ve frýdecké nemocnici měli po odběru pro své dárce i vydatnou snídani a další pozornosti, ostravské Krevní centrum se tvářilo jako chudý příbuzný. Proto doufám, že lidé, kteří zodpovídají za vedení zdravotnických zařízení, začnou brzy jednat. Vždyť najít sponzory, kteří by přispěli na tolik potřebnou a často i naléhavou věc, nemusí být tak těžké. Třeba i oni si mohou říct, že pomohou, protože nikdy nemohou vědět, kdy sami budou transfúzi potřebovat.