Teď už je zase dobře
Ve čtvrtek se český tým rozloučil s Portugalskem. Po skvělém tažení šampionátem skončil na kopačkách Řeků, jednoho z největších překvapení sezóny. Zavládlo zklamání a smutek. Zlatý sen se rozplynul.
Nedá mi to, abych se ještě nevrátila k prohře našeho týmu v semifinále fotbalového Eura. Každá akce vyvolává reakci, a přestože nemám před sebou na stole přehledy tržeb všech řeckých restaurací, tipla bych si, že na gyros, salát s ovčím sýrem a olivami a panáka Metaxy o víkendu nikdo z Čechů neměl chuť. Děti se těch pár dní před spaním nedočkaly předčítání oblíbených řeckých bájí a ti, co jdou ve svém jednání do extrému, už možná odhlásili dovolenou v Řecku. Kdybych chtěla spekulovat, prohlásím, že klienti cestovky Tsakis výsledek semifinálového zápasu předpověděli. Samozřejmě, jde o nadsázku, ale hladina hořkosti v nás po čtvrtku stoupla. Řekla bych, že teď už je zase všechno ve starých kolejích. Poplakali jsme si, ale život jde dál. Nakonec, ne všichni před mistrovstvím věřili, že to dotáhneme tak daleko. Reprezentační tým nám i tak připravil nezapomenutelné zážitky. Vzpomeňte si na pohádkově krásný zápas s Nizozemskem, na krutou porážku německých sousedů a nakonec i na vyřazení někdejších mistrů z Dánska, které se neslo v režii svěřenců trenéra Brücknera. Týmy zvučných jmen se teď předhánějí v nabídkách angažmá, Evropa se ujistila, že s Čechy musí počítat. Bylo to skvělé. Hoši, děkujem!
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.