Televizní úpal

28. červenec 2004
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Léto je časem odpočinku, dovolených, čistého vzduchu někde v horách anebo u moře. V období prázdnin se mění úplně všechno a spousta zažitých pravidel se mění v něco velmi specifického. Příkladem za všechny jsou takzvané sdělovací prostředky - noviny, rozhlas a televize. Tady se výheň rozpáleného asfaltu projevuje tak, že se člověk někdy neubrání úsměvu. Dost možná je to právě proto, že myšlenky pravidelných mediálních konzumentů jsou tam někde na pláži.

Ano, stal jsem se na chvíli obětí letního televizního schématu. Ne snad, že by noviny i rozhlas byly mimo hru, ale řekněme si to upřímně, poměr nových pořadů a relací v rádiu a v televizi jde v těchto měsících značně na ruku rozhlasu. Ale pojďme zpátky k ovladači.

Aktivní veřejnoprávní nebo superléto komerční jsou bezesporu úžasnými projekty. Sice už nevíme, jestli charismatický agent Mulder nemá nějaké pletky s inspektorkou Makepeaceovou, jestli náhodou Jessica Fletcherová nepíše do šuplíku pro inspektora Colomba. Dvoustý dvacátý třetí díl příběhu Dona Alexandra je nápadně podobný nové řadě lidské poémy o sociálních problémech miliardáře Juana. Vznikají rádoby nové pořady, kdy jeden účinkující vzpomíná na druhého, a tak trochu křečovitě se křísí poslední jiskřičky z megaslávy volby Superstar. Filmové trháky nejsou ničím jiným než odpadnutým kusem z jiných částí roku, a když už se projedou na jednom kanálu, objeví se s decentním zpožděním na kanálu druhém. Vždy ale s leskem "superpecky". Já vím, existují tlusté šanony studií, které ukazují letní svět související s peoplemetry tak trochu jinak než třeba období vánoc. A naštěstí pocit, že někdo tak trochu a nenápadně dělá z diváků - jak to říct - však víte - tak ten se dá rázně utnout červeným tlačítkem.

Takže, milí smolaři o dovolené pracující, nepopouštěje uzdu své inteligenci při sledování aktivního superléta v televizi. Mějte na paměti, že jste pouhými konzumenty. A odsuzujte příspěvky založené pouze na změti úryvků, archivních stereotypech a minimální originalitě. Což je mimochodem osud i mé dnešní poznámky.

autor: mrk
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.