Teror chorých mozků

Ze zpravodajství se někdy zdá, že svět je plný násilí. Lidé se hádají a občas jim i kvůli maličkosti prasknou nervy. K ukvapeným činům pak nebývá daleko. Uspěchaný život je plný stresu, který v nás vzbuzuje až překvapivě silné reakce doma nebo třeba za volantem. Je neomluvitelné, že někdy má naše neovladatelné chování i tragické následky. Při troše snahy se to ale dá chápat.

Otřesné případy jsou takřka na denním pořádku a veřejné mínění je tak čím dál otupělejsí. Reakce na hrůzný čin, ke kterému došlo tento týden na vlakovém nádraží ve Frýdku-Místku, jsou ale jiné. Brutální útok, který přichází znenadání a bezdůvodně, je vždycky šokující. Netýká se v tomto případě jen dívky, kterou si útočník vybral, ale svým způsobem nás všech.

Nůž, který ji jen málem připravil o život, připravuje o něco zásadního i nás. Je to pocit bezpečí, který patří k základním lidských potřebám. V jeho záblesku se odráží skutečnost, že něco takového se nám může stát, třeba cestou z práce, taky. Stačí jen, abychom se připletli do cesty někomu, komu se nelíbí, jak vypadáme, co říkáme nebo že prostě jsme.

Je to ještě horší než autonehody, při kterých umírá nejvíce lidí. Do auta totiž sedáme s vědomím, že riziko je velké. Pocit, že nemusíme přežít ani chůzi po nástupišti, je právem krajně znepokojující.

Dobře s ním pracují teroristé, kteří tak vzbuzují ve svých nepřátelích paranoidní strach. Po událostech z Frýdku-Místku se zdá, že podobným znepokojením se musíme začít zabývat také my. Víc než bomby nás v naší zemi ohrožují choré mozky.