Touha po vzdělání

Láska prý kvete v každém věku. Jedna forma lásky ovšem zraje podobně jako víno. Řeč je o náklonnosti ke vzdělání. Důkazy o tom, jak pubertální děti milují povinnou školní docházku, myslím, nemusíme přinášet, protože si to dovedeme živě představit. Nejen jejich vinou, pro ně tato instituce často znamená přinejmenším obtížnou povinnost. Projevy jejich nevalné radosti ostře kontrastují s nadšením, se kterým navštěvují nejrůznější kurzy a přednášky naši senioři. Sály Univerzit třetího věku se pravidelně plní postavami o hůlkách s prošedivělými vlasy a dychtivým nadšením v očích. Mladším 55 let je vstup zakázán.

Nepovažuji za pravděpodobné, že by za velkým zájmem byla touha stát se v pokročilém věku ekonomem nebo atomovým fyzikem. Svou roli tu dle mého hraje, obrazně řečeno, dobrodružná plavba po nekonečných vlnách informačního oceánu. A také možná obava z utonutí v jeho hlubinách. Jedním z typických adeptů seniorských univerzit je ale i člověk, který sice v mládí studovat chtěl, ale nemohl kvůli politickému názoru, nebo špatnému kádrovému profilu. Ještě častější je ale podle mého, že si jako mladí lidé naivně myslíme, co všechno během dlouhého života nestihneme. A tak podání přihlášky odkládáme a odkládáme... Pak nezbývá, než všechno rychle na stará kolena dohánět.