Trapná garderóba

Jak je jednoduché býti za šaška. Pocit studu a trapnosti jsem zažila snad tisíckrát. Člověk něco někde hloupě plácne, neodhadne situaci a nevhodně se obleče. Nejsem ale sama, podobné věci se stávají i jiným lidem. Představte si město jako z Pohádek tisíce a jedné noci. Úmorné vedro, majestátní minarety, typický hluk orientálního tržiště. Chcete si dalekou cestu lépe vychutnat i nabubřele ukázat, že umíte vždy a všude splynout s prostředím. Nejlepší bude, když se proto oblečete stejně jako místní. Prodavač vám dává vybrat, pro několik kousků se rozhodnete, vrátíte se do hotelu a zpět do ulic se vydáte jako správný domorodec. Chvíli si ješitně libujete v tom, že se na vás všichni dívají. Znervózníte, když si všimnete, že další si na vás dokonce neslušně ukazují prstem. Něco není v pořádku. Je na čase se zeptat. Ač jste muž, máte na sobě ženské šaty - trapná chvíle, která by pro lecjakého turistu mohla být poté, co mu z obličeje vymizí rudá barva, dobrou historkou pro večírky s přáteli nebo vzpomínání s vnoučaty.

Jenže tento příběh není vymyšlený a nestal se ani mně, ale člověku, který má v Ostravě hodně velké slovo a který nebyl na této cestě soukromě, ale jako představitel města. Kdyby šlo o důležitého státníka, celý národ by se nejspíš chechtal a možná i nadával, protože by vlastně dotyčný udělal šaška ze všech. O vládního činitele nejde, takže by o jeho botě nikdo nedozvěděl. Jak už to ale bývá, škodolibců je vždycky dost.