Tvář města

Nemůžu si pomoci, ale mnohé části našich měst mi i po několika letech slibů týkajících se kultivace, rekultivace, zušlechtění a bůhvíčeho ještě připadají nevzhledné. Mluvím o územích, která bývají nazývána zjednodušeně sídlišti. Žijí v nich tisíce lidí, odehrávají se v nich milióny příběhů, ovšem v kulisách, které většinou urážejí jakýkoli dobrý vkus. Na mysli teď nemám interiéry našich bytů, to je každého jen jeho věc a pokud tam nemusím bydlet, nevadí mi to. Jde mi hlavně o to, jak neomaleně a chaoticky zacházíme s veřejným prostorem. Udělejme si takovou malou procházku. Ať už se vydáte mezi domy postavenými v 60. nebo 80. letech, všechny potřebují opravit. Tam se něco drolí, tam se něco sype, do střechy zatéká, do oken fouká. To je samozřejmě normální, že věci stárnou a na řadu přichází nejrůznější vyspravování. Něco podivného je ale na způsobu, jakým se to děje. Jeden jako by mluvil o voze a druhý o koze. Takže na jednom domě vidíte severní stěnu zateplenou pistáciovou umělou hmotou, hned vedle mají vymalováno na růžovo, co barva, to jiný materiál, a opodál razí další torza nesourodých balkónů, dveří, oken a přístřešků. Chápu, že do jisté míry je to otázka peněz. Málokde si mohou dovolit investovat do celkové rekonstrukce obytného domu se vším všudy, takže nejčastěji lepí staré zdi a na ně malují směšně smutné barevné pruhy. Nicméně, nedělejme si iluze, že rozhodují jenom peníze. Například v družstevních bytech si samotní nájemníci rozhodují o tom, jak se svým fondem oprav naloží. Jsou to jejich peníze, tak proč ne. Jaké jsou ale jejich další předpoklady k tomu, aby rozhodovali o tváři svého domu a tím i celé ulice, čtvrti, vlastně celého města? Co vědí o nových stavebních technologiích, o architektuře, neřku-li o psychologickém působení okolí na naše vědomí? Nejde přece jenom o to, aby nějaká firma dostala zakázku a něco vymalovala, ale o to, kolem čeho budeme chodit každičký den. Vím, o čem mluvím, protože v jedné takové starší zástavbě v Ostravě taky žiju. Mám to tam ráda - a právě proto mě mrzí, že se mrhá šancemi. Kdo zas někdy opraví to nové zkažené?