Účet za virózu

210 korun - tak to je účet za virózu, kterou mi vystavilo české zdravotnictví. Platila jsem nejen v ordinaci, ale hlavně v lékárně. A to mi praktická lékařka ještě ušetřila peníze, na které by mě přišel další recept, když mi poradila, abych si kapky do nosu koupila sama. Pojišťovna na ně prý téměř nepřispívá. Nálepka lékárny na obalu potvrdila, že u těchto léků je příspěvek pacienta 100%. Mám štěstí k lékařům chodím sporadicky, takže tento výdaj můj rozpočet moc neovlivní. Navíc jsem ušetřila i za kontrolu, protože mi paní doktorka rovnou udělala i preventivní prohlídku, za kterou se neplatí.

V čekárně jsem ale porušila všechna etická pravidla, protože jsem otevřeně poslouchala ostatní nemocné, jak naši reformu zdravotnictví hodnotí. Vydýchaný vzduch se mnou sdíleli především senioři a jejich účty za zdraví, které si mezi sebou při nadávání na změnu sdělovali, byly podstatně větší a pravidelně se opakující.

Nic ale není zadarmo, ani zdraví. Doktoři, se kterými si povídám pravidelně v naší rozhlasové Lékárně, neustále opakují, jak důležitá je prevence. Není to jen o tom zdravě jíst, hýbat se a nekouřit, ale hlavně nic nezanedbávat a přijít za odborníkem včas. Proto mi náš současný systém přijde trochu krkolomný. V čekárně jsem pochopila, že lidé se teď snaží chodit k lékaři jen v těch nejakutnějších případech. A to může být často kontraproduktivní. Léčba pokročilých onemocnění přece musí být mnohem dražší než včasný zákrok. Na druhou stranu, na ministerstvu to jistě vědí, a tak si říkám, že nás třeba jen chtějí přinutit, abychom nad svým zdravím více přemýšleli. A to se jim daří. Jenom to asi nepochopili praktici, když nám radí, jak ušetřit. Překvapivě, když mají k nemocným nejblíže.