Ukradené rohože

To nám ten nový rok pěkně začíná, pomyslela jsem si v pondělí ráno, když jsem otevřela dveře našeho bytu a jala se vyjít ven - do práce. Totiž - zprvu mi to nedošlo, chvíli trvalo, než jsem si všechno srovnala a vyanalyzovala situaci. Před naším prahem chyběla rohožka. Zařízení, o které člověk otírá podrážku boty, než vstoupí zvenčí dovnitř.

Prvních pár setin sekundy jsem sázela na to, že jen někdo ze sousedů umýval chodbu. Byli na řadě. Někdy se stávalo, že po víkendových úklidech, než chodba řádně vyschla, stály všechny rohože ve třetím patře spořádaně opřené o stěnu. Sundávali jsme si je a ukládali zpátky před práh postupně - když už byla zem suchá a když jsme zrovna měli cestu z bytu ven.

Tentokrát bylo všechno jinak. Podlaha byla dávno suchá, ale o stěnu se žádná rohož neopírala. Naše, ani sousedů. Byly fuč. Ve třetím patře chyběly rovnou tři ze čtyř. Že jsou pryč zřejmě napořád mi došlo, když jsem si všimla, že sousedovic ustřižený kus starého koberce, který plnil stejnou funkci jako naše fungl nová rohož, leží tam, kde včera i převedčírem. Někdo si s sebou vzal jen kousky zánovní a nové - dvě u sousedů odnaproti a jednu naši.

Co na plat, v novém roce si budeme muset boty holt utírat do koberce. Buď někde ustřihnu kus starého sešpalaného tepichu, nebo to bude muset snášet ten červený, na který došlápnete, když vstoupíte k nám do předsíně. Jen mi vrtá hlavou, k čemu a komu jsou dobré tři proutěné rohože, po kterých už se pár týdnů šlapalo.