Uprostřed hvozdů...

ArcelorMittal si chce napravit reputaci, to bylo to první, co jsem si říkala, když jsem četla tiskovou zprávu, ve které firma upozorňovala média na svůj nápad ještě před samotnými takzvanými Barvami. Inu, společnost to rozhodně není chudá a na Ostravsku má co napravovat, když pro ní léta ekologie nebyla prioritou, protože prý musela řešit hlavně ekonomické problémy, tak proč by teď nemohla sázet. Při jejich miliardových ziscích, je to docela hezké gesto. Jen by mě zajímalo, kolik stromů pro sebe získá sama Ostrava. Sice se už objevily informace, že první kousky by mohly zlepšovat ovzduší v nejpostiženější části, a sice v Radvanicích a Bartovicích, ale tak trochu se obávám, aby nešlo o výstřel první a zároveň poslední. Sázení stromů totiž v Ostravě komplikuje už samotný fakt, že jde o město. Kam se kouknete, tam vede nějaká inženýrská síť. A jejich majitelé musejí souhlasit, že se ke kabelům či trubkám přiblíží nějaký ten kořen. Prý se jim to moc nelíbí. Taky jsem slyšela, že radnice moc nevědí, co si kvůli tomu počít s takzvanou náhradní výsadbou. Ono se v Ostravě už dlouho docela hodně staví, a tak zeleň, která musela ustoupit novým věcem, se v některých případech prostě musí nahradit jinou. A zase jsme u otázky: Kam s ní? Nedávno se tak sadily stromy v Hrabové místo pokácených dřevin v centru. Nic proti Hrabové anebo Radvanicím a Bartovicíchm, ale když teď hodně zapojím fantazii, možná se o Ostravě za pár let bude v učebnicích zeměpisu psát jako o městu uprostřed rozlehlých hvozdů.