V Jasenné se rozloučili se zesnulým Janem Rokytou

Varhany evangelického kostela v Jasenné hrály včera naposledy Janu Rokytovi. Poslední sbohem mu přišli dát mnozí jeho hudební přátelé. Mezi nimi i zpěvačka Jarmila Šuláková.

„Na Janíčka nezapomenu nikdy, byl to můj úžasný kamarád. Dnes se jen dívám na ta mračna a říkám si – Janíčku, už si tam kdesi hore...“ řekla se slzami v očích Jarmila Šuláková.

Také s Martinem Hrbáčem z Horňácké muziky pojilo Jana Rokytu mnohaleté přátelství. „Bylo to v padesátém sedmém roce. On byl ve Strážnici a já také. Tam jsme navázali spolupráci a od té doby když jsem potřeboval zaskočit, tak on vždy ochotně dojel a hrál jako Bůh. Byl vynikající muzikant po všech stránkách a měl úžasný přehled. Takový už nebude,“ vysekl poklonu Martin Hrbáč.

Rozloučit se s Janem Rokytou přišel mezi mnoha desítkami dalších také předseda Folklorního sdružení České republiky Zdeněk Pšenica. „Měl jsem ho rád jako velkou osobnost muzikantskou, skladatelskou, ale v prvé řadě to byl velký člověk. A dokázal říct i tvrdé pravdy velmi přímočarým způsobem, proto si ho vážím. Bude chybět celému folklornímu hnutí. Takových osobností v České republice není a já jsem rád, že jsem s ním mohl spolupracovat.“

Hlubokou stopu za sebou zanechal i jako rozhlasák

Hlubokou stopu za sebou Jan Rokyta zanechal nejen jako folklorista, muzikant a učitel, ale také jako dlouholetý rozhlasový redaktor. „Byl vynikající muzikant, ale byl i vynikající člověk, dnes by se řeklo renesanční, protože on opravdu díky svému technickému vzdělání obsáhl veškeré lidské vědění. Měl hluboké znalosti historické, ekonomické, politické. A ta muzika tím vším prolínala. Byl to člověk, který by se velice dobře vyjímal v takovém starém Řecku,“ zavzpomínal na Jana Rokytu kolega z ostravského studia Českého rozhlasu Václav Bělohlavý.

Po více než dlouhém půl století hrála včera cimbálová muzika Technik poprvé bez Jana Rokyty velmi smutně. I autorce těchto řádek bude scházet to jeho - Jak se máš, děvčico?

Jan Rokyta (16. dubna 1938, Jasenná u Vizovic – 22. července 2012, Ostrava) se do hudební historie zapsal jako cimbalista a zakladatel několika lidových souborů, především muziky Technik, stejně jako skladatel, sběratel lidových písní, organizátor přehlídek a dlouholetý hudební redaktor. V Československém, později Českém rozhlase působil po celá léta už od roku 1954.