Vánoční atmosféra

Příjemná pohoda, kterou podtrhuje vůně vanilkových rohlíčků a světlo svíček z adventního věnce. Uprostřed vypulírovaného pokoje balím už v září nakoupené dárky a dávám si záležet na každé mašli. Poslední předvánoční dny si jedinečnou atmosféru užívám na trzích u punče a přemýšlením o tom, jak jsou blížící se svátky vlastně zázračné. Tak tohle si říkám každého 24. prosince, když upadávám v posteli do kómatu z naprostého vyčerpání. S určitostí vám můžu potvrdit, že se mi má představa ani letos nevyplnila. Dárky jsem začala shromažďovat minulý týden. To znamená, že mi stále ještě nějaké chybějí a že do obchodů musím společně s davy podobných nešťastníků, kteří mi lezou na nervy už jen kvůli tomu, že jsou. Ještě více mě rozčilují prodavači. Musejí mít v zádech baterky Duracell, když neúnavně nabízejí a nabízejí a nabízejí.. Podlehla jsem. Už dvakrát jsem nehledě na cenu koupila vše, co doporučili, jen abych konečně mohla odejít. V něčem ale mám výhodu. Můj vztah k vánočnímu úklidu asi před 14 dny bezvadně usměrnilo zhruba desetileté dítě. U nich doma se totiž prý nic neumývá ani neleští, protože Ježíšek se přece narodil v chlívě, a tak by se během té krátké návštěvy nemohl necítil jako doma. A když k tomu přidáte rozhlasovou profesi, u které je každý den volna vykoupený zuřivým předtáčením, nemůžete se divit tomu, že už se nemůžu dočkat až bude 1. května. Proč? Bude teplo a taky po Velikonocích.