Večerní procházka

Pohled na hvězdou oblohu je jedním z nejzajímavějších pohledů vůbec. Člověk by si při něm měl uvědomit, jaká je jeho důležitost tady na Zemi. V jakém poměru je k nespočtu světélek, které jsou v nepředstavitelné vzdálenosti od něho hvězdami a planetami.

Málo se večer díváme na hvězdy. Chybí nám pokora. Možná si říkáte, že to dnes zní až směšně. Vypadá to ale, že naposledy se bude smát někdo jiný, člověk jistě ne. Ponese totiž důsledky znečišťovaného prostředí v podobě změny klimatu. Mocní na zeměkouli začínají pomalu brát varování vědců vážně. To je ale tak všechno. Lidské sebevědomí a orientace na maximální zisk v co nejkratší možné době jsou tak vysoké, že otupují náš pud sebezáchovy.

To všechno mě napadlo, když jsem se včera večer procházel okrajovou částí města. Můj pohled padl na příkop plný odpadků nejrůznějšího druhu. Starý textil, pneumatiky, stavební suť, domovní odpad ba i nábytek. Ten jsem spatřil v něčem, co snad kdysi bývalo říčkou. Mezi příkopem a chodníkem, ale i na něm, jsem nacházel vizitky lidí, které jakoby říkaly - podívejte jak velké mám zvíře a jak dobře ho krmím! A při tomto fekálním slalomu jsem si musel dávat dobrý pozor na to, abych se neocitl o patro níž - v kanalizaci.

Dokud Lidstvo nepochopí, že i příkopy jsou součástí prostoru našeho života, budou to smutné procházky.