Velikonoce

Pokud jste praví katolíci, tak vás dneska čeká další hladový den. Na Velký pátek totiž vrcholí půst před nejdůležitějšími svátky křesťanství. Velikonoce jsou symbolem vracejícího se života a jara. Většina naší nábožensky vlažné společnosti je ale vnímá spíše skrze zvyky, které pamatují Praotce Čecha. Svědčí o tom ostatně i množství dochovaných pranostik souvisejících s úrodou, jako třeba "Velký pátek deštivý, dělá rok žíznivý" či "Velký pátek vláha úrodu zmáhá".

Zcela necudně pohanský bývá také průběh Velikonoc. Šlehání po zadnicích, které má povzbuzovat život a plodnost odměněné vydatným množstvím jídla a hlavně pití zažil asi každý. Pokud ne na vlastí kůži, tedy alespoň na vlastní oči. V raném dětství pro mě nebyl lákavý kostel, ani běhání po ulicích s pomlázkou. Důvod je v tom, Jak takové koledování vypadalo? Partičky červenajících se hochů se střídají u zvonků svých spolužaček. Ty buď neotevřou nebo pošlou staršího bratra s výmluvou, že odjela. V opačném případě se nestane nic, co známe z malovaných pohlednic, kde copaté růžolící dívenky v sukních utíkají návsí před karabáči rozcuchaných bosých chlapců. Realitou byla téměř statická scéna, kde se mezi dveřmi oddrmolí básnička, zasviští pár opatrných ran a šplouchne voňavka nevalné kvality odměněná čokoládovým vejcem. Tyto trapné scény v prepubertálním věku mě z podobných pokusů nadobro vyléčily. Dneska bych si nepochybně koledu dovedl užít lépe. Problém je, že jsem za ty roky ztratil přehled o tom, kde mé spolužačky ze vsi bydlí, a jak se dnes vůbec jmenují.