Vlakové gagy

Železniční nádraží Ostrava-Svinov. Mladý manažer zaměstnaný četbou denního tisku mechanicky postupuje v zástupu lidí směrem k pojízdnému schodišti. Krůček po krůčku s očima přilepenýma k vývoji burzovního indexu. Po dlouhé době si najednou uvědomí, že se lidé kolem usmívají a dívají se na něj. Ano, eskalátor je mimo provoz a on stojí na místě. Zkrátka veselý moment, který dokáže trochu prozářit šedivou nudu hromadného cestování do práce a z práce.

V druhém příběhu jsem sehrál hlavní roli já sám. Nastoupil jsem do vlaku a chtěl se dostat do uličky ve vagónu přes prosklené dveře. Mačkal jsem červený čudlík a nic. Dveře se nehnuly. Tak jsem mačkání zrychlil a přidal mírnou sílu. Zase nic. Sundal jsem batoh a začal polohlasně brblat něco o zatracených dveřích a přidal jsem okřídlenou větu: "To snad není možné." Až mi pak začalo být divné, že se na mě sedící lidé za dveřmi dívají s pobaveným výrazem ve tváři. Pak mi to došlo. Dveře byly totiž otevřené a já si neuvědomil, že tam to sklo vlastně vůbec není. Ach jo...bylo mi stydno až do Háje ve Slezsku.

Dobrá rada tedy zní. Všímejte si detailů. Jak se dá třeba krásně praštit do tyče nad sedadlem, jak všichni lidé na peróně sledují přijíždějící vlak tím způsobem, že jdou dopředu, jak se dá usnout na rameni neznámého souseda, prostě si jízdu užívejte. Jednak se nezblázníte, ale naberete hned po ránu trochu té dobré nálady.