Vlídnost úřadů

Beznaděj. Takové mívám pocity pokaždé, když kvůli své práci navštívím sociální odbory úřadů, kde to vypadá jako před padesáti lety. Omšelé chodby takřka bez židlí, vydýchaný vzduch a všemožná lejstra přichycená lepící páskou po zdech, dveřích i vitrínách. Mnohým lidem, kteří tam docházejí za sociálními pracovnicemi, to je určitě jedno, protože prostě chtějí žít na okraji společnosti anebo to jinak neumějí. Své problémy tam ale řeší i takoví, kteří nemají jinou šanci nebo jen potřebují popostrčit. Kdybych byla v jejich roli, asi by na mě z takového prostředí padla pěkná tíseň. Možná bych se styděla, nebo bych si připadala opravdu ztracená. Proto jsem ráda, že se mnohé úřady snaží svůj vzhled změnit, přestože stavby, přístavby a opravy stojí nemalé peníze. Určitě mi ale dáte zapravdu, že by bylo docela hezké, kdyby se vlídné prostředí promítlo i do chování úřednic.