Vlk v rouše beránčím

Po listopadu 89 nevydržel žádný z politiků v čele své strany tak dlouho jako Grebeníček. V revolučních dobách se nahlas hovořilo o nutnosti zákazu komunistů. V zájmu hesla Nejsme jako oni k tomu tehdy nedošlo. Bohužel, dodají mnozí. Tvrdím ale, že mít komunisty v ilegalitě by bylo větší zlo než na ně celých těch šestnáct let mířit světlem parlamentní demokracie.

Grebeníčkovi je třeba přiznat dvě věci. Svou stranu v těžkých dobách stmelil a přivedl až skoro ke dvacetiprocentním volebním ziskům. Opačnou stranou mince je, že pod jeho vedením mají komunisté absolutně nulový koaliční potenciál. Dveře Strakovy akademie jim po celou tu dobu zůstaly na hony vzdálené. Pokud teď Grebeníček svou ohlášenou rezignaci myslí opravdu vážně, tak se situace podstatně mění. Sociální demokraté už nebudou mít tak velký problém se s nimi v Parlamentu otevřeně kamarádit. Zatím to dělají skrytě, protože je omezuje bohumínské usnesení o zákazu vzájemné spolupráce na celostátní úrovni.

Řada sociálních demokratů přitom tvrdí, že žábou na prameni je právě Grebeníček. S ním v čele se růže s třešněmi prostě nesnesou. Bez něho už to takový problém určitě nebude. Ať už bude v čele komunistů kdokoli jiný, budou na vládní dveře klepat mnohem směleji. Chce to jen maličkost. Kromě kvalitního volebního výsledku svého musí doufat i v dobrý výsledek svého nejbližšího programového partnera - tedy ČSSD. V předvolebních průzkumech zatím levicový blok ztrácí zhruba sedm procent na možnou pravostředovou koalici. Pod dojmem současných německých voleb to ale u nás může být příští rok v červnu úplně jinak. Je třeba upozornit, že taková varianta není až tak nereálná. Je třeba se nad jejím následky seriózně zamyslet. Dokud je čas. Abychom se pak nedivili až k vládě pustíme vlka v rouše beránčím!