Vnímání času

Zdatný chodec ujde za den i 30 kilometrů. Dnes už jen tak pro radost, třeba v rámci prodlouženého víkendu nebo o dovolené. V dnešní době ale 30 kilometrů můžete absolvovat i za necelou půlhodinu. Třeba autem nebo vlakem. Vzdálenosti se zkracují. Přes hodinu už dnes do práce nechodí snad nikdo, pokud to není součástí jeho životního stylu. Jinak by totiž dotyčný použil nějaký dopravní prostředek a ušetřil dobrou hodinu na nějakou jinou - pro něj užitečnou činnost.

Podobné je to i u korespondence. Pár let zpátky jsme si posílali poštou dopisy. Děláme tak i dnes, ale pokud potřebuji komunikaci zrychlit, vyřídím záležitost telefonicky nebo e-mailem či sms-kou. Poštovního holuba vyšlu se vzkazem už snad jen ze sentimentu nebo v rámci nějaké holubářské soutěže. Čas se zrychluje.

S každou esemeskou, kterou pošlu, s každou cestou tramvají, vlakem či autobusem (auto nemám) si říkám, jak je to úžasné. Že jsme si vymysleli tyto vymoženosti moderní doby zjednodušující život a zkracující čekání na odpověď. Vždyť na otočku se dnes už dá jet i do Prahy, odpověď na dopis máte do hodiny, někdy i rychleji.

Čas je přitom konstantní, nezrychluje se. Jen ho v té které době vnímáme jinak. A pokud by měl někdo náhodou pocit, že se v té rychlosti vytrácí jistá dávka romantiky - třeba pokud jde o milostnou korespondenci, je vedle. Romantika zůstává. Jen získává úplně nový, jiný rozměr.