Volební pochybnosti

Když jsem v sobotu brzy ráno zpovídala skupinu lidí, kteří si přivstali, aby mohli svůj hlas odevzdat mezi prvními, byla jsem plná optimismu. Stejně jako oni. Možná právě proto mi připadala tak trochu nemístná poznámka jedné ze starších dam, že napotřetí ji k volbám nikdo nedostane. Dnes, s odstupem hodin a dnů i já vidím sobotní volební události jinýma očima.

Pach kšeftování s voličskými hlasy, lidskou důstojností a politickými ambicemi se line snad z každého zákoutí tohoto malého příhraničního městečka. Lidé o něm nazlobeně hovoří, policisté jej vyšetřují, lidé z antikorupční organizace dávají dohromady zprávu s děsivými závěry, ve kterých se píše o kartelových dohodách místních politických bossů.

Máte pocit, že něco podobného do demokratického státu na začátku 21.století nepatří? Máte jej oprávněně! Kde zůstala naše vlastenecká hrdost z polistopadového období? Kam jsme odložili ambice budovat prosperující stát, ve kterém bude mít hlavní slovo občan? Kde jsou naše předsevzetí nedat už nikdy šanci lumpům skrývajícím se pod politickým pláštíkem?

Odpovědi na tyto otázky neznám, ale jedno vím jistě. Fakt, že jsou i naše čerstvě plnoleté děti ochotny dát ve volbách hlas komukoliv, kdo jim za to podstrčí pár korun na nové džíny či mejdan, je děsivý. Vždyť právě ony budou mít za pár let rozhodující slovo v tom, kam se budeme v našem městě a státě ubírat. Budou rozdělovat peníze, tvořit zákony a mít v rukách moc, o kterou teď tolik usilují například i oni pochybní politici z Českého Těšína.