Vracíme se zpět

Už asi nikdy nespočítám kolikrát jsem dělala reportáž o tom, jak se lidé předlužují, či na toto téma psala poznámku. Teď mě samotnou trochu děsí, že jsem se ve svých úvahách asi nemýlila. Lidé si nabrali půjčky, nakoupili zboží na splátky a z peněz, které vydělají či dostanou v rámci dávek, jim toho už moc nezbývá. Navíc kvůli krizi není dost práce. A netýká se to jen zaměstnanců, kteří dosud poctivě platili zdravotní a sociální pojištění, daně nevyjímaje. Pamatujete, ještě před rokem to vypadlo, že stavební boom nemůže nic ohrozit. Takové kopáče firmy málem platily zlatem. Krev to sice pilo úřadům práce, protože podnikatelé dělníky zpravidla zaměstnávali načerno. Jenže teď se moc nestaví a přijít k podobným kšeftům není úplně jednoduché. Navíc od poloviny roku se ještě zpřísní vyplácení některých sociálních dávek. Co asi udělají lidé, kteří třeba nemají peníze na jídlo? Kriminalisté přiznávají, že krádeží v supermarketech přibývá. A nejen to. Pamatujete na naše úterní zpravodajství, kdy jsme vám říkali o případu mladé ženy, která právě kvůli dluhům, s několika kumpány a zbraní v ruce, přepadávala herny. Lupička má doma dvě malé děti a manžela, který o ničem neměl ani ponětí. Podobných případů může podle detektivů přibývat. Když jsem to vyprávěla jedné známé, přidala jsem i historku o tom, jak teď po letech mám ve schránce zase znovu velké obálky. V dopisech mi jisté firmy sdělují, že jsem blízko k několikamilionové výhře. I to je podle mě známka krize a snaha vydělat na lidské honbě za trochou štěstí. Kamarádka na to všechno reagovala slovy: "Co se divíš, vždyť se v podstatě vracíme zpět." Škoda jen, že se o devadesátých letech často hovoří jako o divokých.