Vrtulník a vzduchovka

Policejní manévry okolo fotbalových zápasů v Ostravě jsou mým oblíbeným poznámkovým tématem. Naposledy jsem se rozohňovala v květnu. Do města přijeli Sparťani, kteří se ani nedostali na stadion. Někteří tenkrát policisty vinili z toho, že byli moc přísní. Nemyslela jsem si to tehdy a nemyslím si to ani teď. Můj názor se ale přece jen trochu pozměnil. Teď je s nadsázkou viním i já, ale ne z brutality nýbrž z hračičkovství hodného malých kluků. Hlasitě proto všude říkám, že si pořídím vzduchovku. A budu útočit - na policejní vrtulník. Nad centrem Ostravy kroužil několik hodin tenkrát v květnu, burácel i tuto neděli, aby uhlídal fanoušky Baníku a pražské Slávie. Je mi jasné, že hluk vrtulí a motoru mě bude rušit i tuto neděli, protože ostravští hrají opět doma, a to s Brnem. Znovu jde o zápas, který policisté označují jako rizikový. Na klidnou neděli můžu zapomenout. Policisté musejí šetřit a tak si myslím, že by snad ani stroj nenechali hodiny kroužit, kdyby k tomu neměli pádný důvod a kdyby se jim to nevyplácelo. Snad nejsou děti, které dostaly novou hračku. Ale kdo má hluk rozléhající se mezi domy vydržet? Budu muset trochu korigovat svůj názor na nový fotbalový stadion. Svého času jsem starostce Svinova říkala, že žít v jeho sousedství zas taková hrůza není. V podstatě celý život nebydlím od Bazalů dál než dva kilometry a tak vím, o čem mluvím. Jednou za dva týdny se horda nahrne a pak zase rychle odvalí a je klid. Kvůli policejnímu vrtulníku to už ale říct nemůžu. I když kdo ví, kde ten stadion nakonec bude a jestli vůbec.