Všechno se vším souvisí

Když si večer dopřejeme chvíli slastného klidu, nerušeného moudrem televizní obrazovky, náhle se nám začnou za celý den nahromaděné a ve spěchu každodennosti nedomyšlené myšlenky spojovat ve zvláštní celek. Stane se, že pak dojdeme k zásadnímu zjištění, které, když ho potom vyslovíme, způsobí jednak souhlasné přitakání naslouchajících, vzápětí ale i naše zjištění, že jsme vlastně nepřišli na nic nového. Když je ale milionkrát ohraná věta výsledkem zkratu našich myšlenek, má úplně nový význam, alespoň pro nás.

Všechno se vším souvisí. Právě tuhle klišovitě znějící větu jsem vyslovil předtím, než jsem se pustil do psaní následující poznámky. Její osud má mnoho společného s dítětem nezodpovědného rodiče. Zároveň ale natolik drze upřímného, že podobně jako mnozí rodiče skutečných dětí moderní doby přizná svou neochotu k jejímu zplození, stejně jako snahu oddálit tento akt na dobu co nejvzdálenější. Když už ale dítko v nemalých porodních bolestech vzniká, nechť je alespoň co nelepším nositelem nenaplněných cílů jeho tvůrce. Úvahou o rodičovství jsem se pustil na tenký led, svou teorii jsem zatím neověřil a v blízké době ani nehodlám ověřovat příslušným praktickým pokusem. Nabízím tedy jiný důkaz o tom, že má neoriginální myšlenka, že všechno se vším souvisí, platí. Tak třeba předpovědi. Čím dokonalejší plán si člověk vymyslí, tím více, a je to docela logické, stoupá pravděpodobnost, že mu to nevyjde. Neplatí to jen pro dokonale přesné dlouhodobé předpovědi počasí, zodpovědní odborníci už nezapomínají dodávat, že dost možná nevyjdou - což se opravdu stává. A když řeknu, že jsem si plánoval včerejší volné odpoledne jako dobu bez starostí, s krásným počasím a bez psaní ranních poznámek, můžu k tomu s úsměvem dodat, že plány jsou zbytečné, ale i to, že všechno se vším souvisí.