Výprodej stromů
V poslední době to vypadá, jako kdyby se veřejné dění v Ostravě smrskávalo na stavební boom a stromy. Radnice cítí zájem investorů, a tak plánuje, že zastaví co nejvíce prázdných proluk ve městě. Na druhou stranu část lidí protestuje, že stavbám, případně rekonstrukcím, bude muset často ustoupit zeleň. Stanoviska obou stran jsou nesmiřitelná.
Strom nebo pěkný chodník případně nový dům. Spor, který bych nikdy nechtěla soudit. Naštěstí mám rozum a nedala jsem se na politiku, takže nesedím na žádné radnici a v tomto případě volit prostě nemusím. Minulý týden přišli lidé, kteří se zajímají o dění v Ostravě, besedovat do Komorní scény Aréna nad budoucností proluky na Náměstí Doktora Edvarda Beneše. A stromy byly opět jedním z hlavních argumentů, proč nestavět. Miniparčík a kus zeleného trávníku je jediným místem, kde mohou venčit své čtyřnohé miláčky. Stejná slova padala tentýž den při diskuzi o podobném záměru, a to na Černé louce. S tím rozdílem, že tam už se ledaskdo i vydá alespoň na miniaturní procházku. Primátor Petr Kajnar, jeden z těch, kdo jednou nad zelení vyřkne definitivní ortel, tehdy plány radnice bránil s tím, že ve městech mají být hlavně domy. Upřímně řečeno, v tomhle s ním souhlasím. Koneckonců centrum Ostravy je už dlouho bez života, lidé sem o víkendech nebo po večerech příliš nejezdí. Neumím si představit, že by člověk z Jihu, který má pod nosem Bělský les, přijel na procházku třeba na Černou louku. Cesta tramvají by mu v tomto případě trvala asi tak třikrát déle než nejpomalejší chůze napříč areálem bývalého výstaviště. Nová výstavba, a to jak obchodů, tak bytů je asi možnou cestou, která by mohla do centra Ostravy vrátit ten správný tep metropole. Na druhou stranu rozumím lidem, kteří v této lokalitě žijí už dlouho a naučili se stromy ve svém okolí počítat. A když se podívám třeba na opravované Masarykovo náměstí, tak na mě v tuto chvíli, a to přiznávám, že ještě není hotové, působí jako žulové moře. I když se o hovoří o takzvané náhradní výsadbě místo řady vykácených lip, přes léto se tam před žárem určitě neschováte. Ale nezoufejte, za pár let budete mít v okolí mnohem více obchodů s klimatizací.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.