Za 25 let

2. říjen 2007
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Všimli jste si, jak rychle pádí čas? Určitě ano. Obzvláště v současné době digitálních technologií někdy míváme pocit, že pokrok a ruku v ruce s ním i vývoj techniky utíkají rychleji, než sami stačíme stíhat. Stačí jen sáhnout do domácích archivů a zjistíte, že se například technologie obrazových dokumentů posunula vpřed o pořádných několik skoků. Mílovými kroky kráčí také vpřed také samotné zpravodajství.

0:00
/
0:00

Vzpomínáte si ještě, jak vypadalo zpravodajství v médiích před čtvrtstoletím? Pokud ne, vřele vám doporučuji rubriku, kterou veřejnoprávní Česká televize nabízí na svém programu ČT 24 nebo také sesterská ČT 1 například v neděli v podvečer. S přelepkou "Vysílalo se před 25 lety" se můžete pomyslně přenést do října roku 1982 a podívat se na hlavní zpravodajskou relaci tak, jak ji tehdy televize skutečně vysílala.

Řeknu vám, je to poučné i legrační současně. Pravda, už před oním čtvrtstoletím mi tehdejší televizní noviny připadaly hodně nudné, a tak jsem se na ně nedívala prakticky vůbec, ale teď? Teď mi připadají jako science fiction odehrávající se v jakési neznámé a nepochopitelné zemi. Neplatila pro ně žádná obecně známá pravidla, kterou mediální odborníci shrnutí do zpovězení otázek KDO, CO, KDY, KDE, JAK a PROČ?

Na otázku KDO autoři příspěvků odpovídali poměrně květnatě: Pominu li přehršel tendenčních hesel a líbačky politických hlavounů, tvořil výčet titulů a funkcí různých pomazaných hlav většinu samotné televizní zprávy. Odpovědí na KDE byly téměř vždy: letištní plocha, poslanecká sněmovna, kasárna, přádelna nebo dílna nějakého veledůležitého státního podniku. Ale na otázky CO, KDY, JAK a PROČ jste se odpovědi nedozvěděli prakticky nikdy, a to nejen proto, že jste u zpráv prostě usnuli.

Jsem ráda, že můžu pracovat ve zpravodajství na počátku třetího tisíciletí. Mám totiž pocit, že našim posluchačům zprostředkovávám informace, které mají smysl a logiku. Nejsou tak pozitivní jako ty před 25 lety, ale rozhodně se daleko více blíží k realitě a jsou prostě odrazem dnešní doby. Ale možná si to jen namlouvám. Možná, že se naši potomci za další čtvrtstoletí při probírání archivů budou smíchy popadat za břicho stejně, jako já dnes.

autor: š.iva
Spustit audio