Za lepší život

25. červen 2009
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Špatné počasí vládnoucí Moravskoslezskému kraji se nám sice škodolibě zkouší pokazit dobrou náladu, ale naštěstí existuje mnoho věcí, které nám můžou pomoci těmto jeho snahám odolat. Mezi ně patří i pocit z vykonaného dobrého skutku.

Konečně také pozitivní informace! A to přesto, že se nad Ostravou prohánějí mraky husté jako skládaná vata, déšť je neuvěřitelně vytrvalý a snaží se proměnit naši republiku v jedno veliké jezero. Naše moravskoslezská metropole se totiž stala prvním městem v republice, ve kterém se uskutečnil unikátní projekt dobrovolnické pomoci.

Akce s názvem "Zapojím se za lepší život na Ostravsku" se odehrávala v několika neziskových zařízeních jako hospice, charitní domy či domovy pro seniory. Zaměstnanci ostravských firem v tento den nešli do práce, ale právě do těchto zařízení. Stali se z nich pomáhající dobrovolníci a řemeslníci všeho druhu. Za úkol měli například úpravu zahrádek, sekání trávy, natírání laviček a v neposlední řadě si také popovídat s ubytovanými seniory. Více než osmdesát dobrovolníků z několik velkých ostravských firem mělo navíc tuto bohulibou činnost od svých chlebodárců zaplacenou, jako by byli v práci a ťukali do počítače, neúnavně zvedali telefony nebo třeba odlévali ocel. Samozřejmě byli na tento den pojištění, kdyby náhodou na zahrádce šlápli na hrábě nebo kdyby se jim barva učená na natírání laviček čirou náhodou ocitla v otevřených očích. Ale nebudeme to zlehčovat. Opravdu zajímavé bylo sledovat úsměvy na obou stranách, dobrovolníci měli radost, že pomáhají svým bližním a jsou mimo stereotyp například kancelářské práce na relativně (protože jsme přece jen v Ostravě) čerstvém vzduchu. Senioři byli zase nesmírně potěšení, že se o ně někdo stará a zajímá a věnuje jim pozornost. Popovídat si potřebujeme všichni, a pokud jsou zrovna naši příbuzní v práci či ve škole, umí samota nepříjemně zabolet. Proto bylo velice příjemné sledovat rozzářené oči babiček a dědečků, kteří se svěřovali se svými životními osudy, zážitky a zkušenostmi. Nakonec, tak by to mělo být, jednou zestárneme všichni a každá pomoc a každá návštěva nám bude velmi vítaná.

autor: Petr Havránek
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.