Za svědky minulosti (10. díl - Sbohem, stařečku)

Protipovodňová zeď v Seničce

Ves Senička je tak zapadlá, že do ní nevede železnice. Není tu škola, kostel ani hřbitov. Když stařeček v padesátých let odešel, museli jsme se s ním rozloučit v „hrobé“ (velké) Senici. Byl už hodně starý, když mi vyprávěl o hraběnce Elišce, která prý žila na hradě Lysově a jezdila v kočáře do senického kostela. Té cestičce se i po staletích říkalo Eliščina a tvrdilo se, že nikdy nezaroste trávou.

Ale největší pozoruhodností vsi není Eliščina pěšina, nýbrž potok Blata kroutící se za chalupami. Vypadá nevinně, ale skoro každé jaro, když na Drahanské vrchovině začalo tát, ničil přilehlé zahrady a domky. Největší povodeň přišla koncem 19. století. Průtrž mračen a následná potopa strhla mnoho plotů. Lidé říkali, že pohroma byla trestem svaté Magdaleny, patronky obce za to, že seničtí domkáři o jejím svátku pracovali.

Za svědky minulosti (9. díl - Tajemství túje severské)

Zvony

Všechno začalo furiantskou sázkou. Josef Dytrych, vesnický řemeslník, se vsadil se sousedem, že dokáže odlít prasklý zvon brodeckého kostela. Byl to šikovný člověk zvyklý jít za vším naplno. Ještě za války dokázal na dvorku sestavit turbínový motor, experimentoval s leteckými konstrukcemi, zkoušel odlévat hliník, pouštěl se do řešení nejrůznějších technických problémů.

Aby už voda nikdy neškodila, nechal starosta vybubnovat, že se hledají chasníci, jimž bude svěřen úkol postavit od potoka k návsi ochrannou zeď. Přihlásilo se pár válečných vysloužilců a několik mladíků. Sedláci zajistili potah a zanedlouho byla stavba hotová.

Chatrné ploty nahradila důkladná, metr dvacet vysoká zídka z lomového kamene, v níž se střídaly pilíře s otevřenými oblouky. Do mezer mezi pilíři byla vsazena vrata, většinu času otevřená. Očekávalo se, že při povodni se vrata uzavřou, aby zeď vytvořila přehradu, přes kterou nebude voda přetékat. Navrhli to vysloužilci inspirovaní nejspíš poldery a inundačními mosty, které viděli v Itálii.

Když jsem si u té zdi koncem čtyřicátých let jako kluk hrál, netušil jsem, že bude jednou označena památkovým ústavem za mimořádnou technickou zajímavost a chráněná zákonem. Seničský rodák pan Mlčoch, který žil v USA a pak se vrátil na Hanou, tvrdil, že se ani za oceánem s ničím podobným nesetkal. To už byl ale stařeček po smrti a já mohl unikátní polderovou zeď zařadit na seznam svých výprav za technickými památkami jako závěrečnou položku, abych uctil jeho památku.

Deset čtení na pokračování, které jsou návratem do světa zapomenutých technických památek, uvedl letos o prázdninách Český rozhlas Ostrava. Účinkuje autor Milan Švihálek v dramaturgii Evy Lenartové a v režii Simony Nyitrayové. Technicky na pořadu spolupracoval Marek Hoblík.

Milan Švihálek
Spustit audio

Související