Zajímavý paradox

Postavit panelákovitou Slezanku vedle staré radnice a divadla do samotného srdce městské památkové zóny, to byl věru nápad nad nápady. Jenže bylo to období, kdy se na nějaký ten panel ohledy nebraly. A válkou zdecimovaná Opava potřebovala zastavět prázdná místa.

Slezanka s levným oblečením tady prostě je. A radní se sní potýkají už dlouhé roky. No a na co teď přišel průzkum veřejného mínění? Tak třeba: Osm z deseti lidí chce zlepšit tvář Horního náměstí. To je hodně. Dvěma třetinám se budova Slezanky vůbec nelíbí. Jenže narážíme na zajímavý paradox. Co se týče demolice, většina o tom nechce ani slyšet.

Pokud budeme hledat vysvětlení, musíme lehce zabrousit do obyčejné psychologie domorodců. Když kolem něčeho denně chodíte, občas si tam zajdete koupit levné tričko, představa, že by se toto všechno rázně změnilo, je poměrně děsivá. Že by bylo místo Slezanky prázdné místo? Jak by to vypadalo? Anebo - co by stálo místo ni?

Strohá statistika ukázala, jak moc lidem záleží na centrálním náměstí. A jak moc se obávají tohoto rizika. A to dokonce tak, že raději ani nechtějí obětovat to, co se jim nelíbí.

A právě tohle je onou zvláštností, která ukazuje Opavany v lidském světle pochybností. Na jedné straně si těžko představíme něco horšího, než je Slezanka na tomto místě. Na straně druhé - hlas lidu je hlas lidu.

Až primátor Opavy vysází na stůl čtvrt miliardy korun a za Slezanku zaplatí, nebude to v žádném případě vyřešení problému. Právě naopak. Jeho začátek. Vysvětlit tolika lidem, že není dobré mít Slezanku v historickém jádru, to bude kousek v pravdě husarský.