Zákeřná majonéza

Tisková konference je pro laika atraktivním zpovídáním zajímavých lidí. Pro novináře vcelku rutinní součást všedního dne. Když je hostitel pozorný, nachystá trochu kávy nebo obligátní chlebíček. A právě tady začíná můj příběh. Představte si, jak sedí v čele stolu zástupci ministerstev, ředitelé firem a pečlivě upravené dámy s uhlazenou řečí. Po pár metrech mezi novináři narazíte na člověka z Českého rozhlasu Ostrava, který nesnáší, když se jiní během hovoru cpou chlebíčky a hledají ten nejlepší koláč. Zákon schválnosti, osud a škodolibý hlad způsobil, že toho dne bylo všechno jinak. Nenápadně jsem se pro jeden chlebíček natáhl a ostýchavě, nicméně pln blaha, jsem se zakousl. Do dvou minut začalo peklo.

Nepovedený plátek veky evidentně nezvládl tonáž obložení a začal se beznadějně propadat. Nic nepomohly výztuhy v podobě mého malíčku a dalších částí těla. Nejdříve spadl salám a rozplácl se na stůl přímo na informační materiály. Majonéza stékala hned ze tří stran a obohacení kávy o mazlavé cosi bylo tou menší škodou. Marně jsem se snažil zrychlit tempo konzumace, abych uklidil spíše do sebe než pod sebe. Rajče se zřítilo na podlahu a nedostatečně rozkrájená okurka mi trčela několik sekund z jedné strany úst. Upatlaný jsem byl v podstatě všude. Zbožně jsem si přál, abych se probůh nerozkašlal, protože to by odnesl celý kolektiv. Ptáte-li se, zda jsem měl po ruce ubrousek, je to otázka nemístná, protože jsem nic takového jako naschvál neměl. No a zbavte se pak majonézy, tvařte se chytře a nestyďte se až na půdu, když na vás každý zírá jak na nový přírůstek v zoologické zahradě.

Mé novinářské ego značně utrpělo. Hlavně poté, co si ze mě kolegové dělali legraci - to je ten s tím chlebíčkem. Mně, který takové věci nemá rád. V každém případě tuto poživatinu už nechci vidět. Mikrofon s nánosem vlašského salátu nemá totiž ten správný rozhlasový nádech.