Zamiřte do lesa
Jak přežít první máj - ten lásky čas - a nezbláznit se? Stres z toho jak budu muset mávat vlaječkami, provázel oslavy prvního máje mé dětství. V pozdějším věku jsem se neurózou klepala, že není nikdo, kdo by mě v ten lásky den políbil pod rozkvetlou třešní.
Pak, když by se i někdo našel, jsem zase k překvapení sebe sama čekala, že před domem přes noc vyroste májka. Najednou se ze mě stala studovaná etnografka lpící na lidových zvycích.
Proč? Sama nevím. Zřejmě minimálně jednou ročně podléhám nepsanému diktátu té v uvozovkách normální společnosti. Ono chce to sebrat kus odvahy a postavit se očekávání drtivé většiny v tom, co člověk dělá, ať už jde o mávání vlaječkami či nepsanou povinností někoho vedle sebe mít, jinak je člověk holt divný.
Přesto, že to vše rozumem vím i letos zřejmě vykouknu z okna s nadějí, že tam snad sám duch svatý tu májku postavil, i když vím, že pro stavitele je to věc k velkému zamyšlení a že to zřejmě letos zase nestihne. Pro všechny dámy takto životem a spíše společenským tlakem okolí zkoušené mám citát mé oblíbené moderátorky Haliny Pawlowské. Ta kdesi řekla, že na prvního května spolu se svými stejně osamělými přítelkyněmi objímala stromy na Petříně. Takže pokud vás i letos dostanou duševní běsy z prvomájových lásek, zamiřte do lesa. Stromy totiž před otevřenou ženskou náručí žádající i dávající lásku nemohou uprchnout.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka