Zápisy do škol

Přes sto tisíc šesti- a sedmiletých českých dětí v těchto dnech poprvé navštíví svou školu. Některé se slzičkami, jiné rozpačitě a další odvážně odpovídají na otázky učitelů, kteří se snaží zjistit, zda jsou pro každodenní výuku opravdu dostatečně zralé. Podle odhadů dokonce až desetina z nich nakonec půjde do školy o rok později. Mnohé děti nejsou údajně dost vyspělé, mají špatnou slovní zásobu, řečové vady a já nevím co všechno ještě. V prvních třídách se s takovými dětmi špatně pracuje, říkají kantoři. Nepopírám, že mají pravdu. Naše děti ale přeci nejsou unifikovanými bytostmi! Každé je jiné. Někomu to hůře mluví, ale zase výborně myslí. Jiný ráčkuje, ale z jeho malůvek už je teď jasné, že jej čeká zajímavá umělecká dráha.

Víte, po mnoha letech školní docházky mého dnes už téměř dospělého potomka jsem došla k závěru, že učitelé prostě nemají rádi, když kdokoli z jejich svěřenců vybočuje z řady. A neplatí to jen pro takzvané "nezralé" děti. Kantoři si často nevědí rady ani s těmi prvňáčky, kteří jsou naopak velmi vyspělí. Umějí psát, počítat a ve svých šesti letech louskají třeba literaturu odpovídající desetiletému dítěti. A když si ke všemu dovolí paní učitelce oponovat a říci jí do očí, že nemá pravdu, je na dlouhodobé potíže zaděláno!

Ne, to není teorie. To je praxe zažitá na vlastní kůži. Osobně si myslím, že do doby, než bude tuzemské školství připraveno vychovávat děti podle jejich skutečných vloh, nadání a schopností, uběhne ještě spousta a spousta let. A možná to bude právě generace dnešních prvňáčků, která dosavadní systém zásadně změní. Pro tuto chvíli můžeme my, rodiče, učinit pro vstup našich dětí do školního světa jediné: vzít je za ruku, pohladit, přidat vlídné slovo a pevně doufat, že ten "náš" učitel bude nejen při zápisu moudrý, shovívavý a hlavně - že bude mít rád děti.