Zdravotní rizika

Kdyby nám tak záleželo na našem zdraví, a také zdraví dalších generací, těžko bychom mohli nečinně přihlížet devastaci životního prostředí jako dosud. Hrozby smrtelných nemocí a zničené přírody jsou sice reálné, ale nehrozí bezprostředně zítra, za týden nebo rok, a proto nás tolik netrápí. Nejsou tudíž impulsem k tomu, abychom dali jasně najevo, co nám vadí, těm, kteří mají hájit naše zájmy.

Nejde jen o občanskou pasivitu. Uvědomil jsem si to dnes ráno u snídaně, když jsem si přečetl složení výrobků, které kupuji. Množství nesrozumitelných chemických látek mi nedalo a začal jsem pátrat, co jsou všechny tyhle emulgátory, stabilizátory, konzervanty a antioxidanty zač. Stačilo pár kliknutí na internetu, a zjistil jsem, že se cpu něčím, co zdraví nejen neprospívá, ale v několika případech mu dokonce škodí, podobně jako zkažený vzduch. Je sice těžké změnit ze dne na den své návyky, ale úvaha, co můžu udělat pro své zdraví sám, je snad krokem správným směrem. Je to stejné jako s automobilismem. Když stojím na místě v koloně v centru města a vypouštím, stejně jako další šoféři, jedy do ovzduší, ptám se sám sebe, jestli to mám zapotřebí. Hromadná doprava mě sice vyjde skoro stejně draho, rozhodně ale tolik neotravuje okolí a mnohdy je i rychlejší. Že je třeba, aby se něco zásadně změnilo, je více než jasné. Doby, ve kterých mohou fabriky bezstarostně čoudit, musejí skončit. Pokud ale nezačneme dělat něco i my sami, půjde jen o částečné řešení.