Zimní záludnosti

23. listopad 2007
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Astronomicky nám zima začne až za měsíc, při pohledu z okna to ale v posledních dnech vypadalo jinak. A nejen při pohledu. A i přes momentální "zlepšení" to skutečně lepší bude zase až na jaře. Takže pozor, až vyjdete ven...

0:00
/
0:00

I silničáři si už naostro vyzkoušeli, zda jim technika funguje, jak má. A také mnozí řidiči opět (pokolikáté už?) přišli na to, že letní pneumatiky jsou na zasněžených pláních stejný nesmysl jako sandály na nohou. Označení "letní" a "zimní" obutí má zkrátka jasný nezaměnitelný význam. I když anebo možná právě proto bývá oněm pošetilcům bez zimního vybavení za volantem v tomto (ne)čase pěkně horko.

Ale ty nechám stranou, v příkopě. Horko totiž bývá i dobře vybaveným chodcům. A nejen proto, že je může ohrozit šílený motorista, či proto, že jejich oblečení je skutečně teplé. Zimní období zkrátka s sebou nese spoustu záludností.

Například se špatně chodí. Buď se musíme prodírat čerstvě napadaným množstvím sněhu nebo musíme místy přelézat odhrnuté hromady. Špatně se také šlape v nasolené břečce, která zákonitě ujíždí jiným směrem, než bychom chtěli. O chůzi po zledovatělém chodníku se zmiňovat nebudu raději vůbec. Zbytečně bych nosil dříví do lesa, kde mi budou navíc na hlavu padat sněhem obtěžkané větve...

Ale nemyslete si, že ve městě je to lepší. Spíše naopak. Obzvláště ve dnech, kdy se teploty pohybují kolem nuly, bychom měli být obezřetní. Přes den tající sníh na střechách domů, který se při ochlazení v nočních hodinách proměnil v led, se na nás v poledne následujícího dne po dalším tání řítí nebývalou silou a razancí. A není dobré počítat s tím, že - kdyby na mě něco takového přeci jen náhodou spadlo - na majiteli dotčené nemovitosti vysoudím majlant. Zpravidla to nestojí za to. Osobně si raději následující léto k moři dojdu po svých, než aby mě tam dostrkali na zlatém vozíku za vysouzené peníze...

Pohyb v zimě je náročný. A tak, až budete vycházet z domu, nezapomeňte, že je dobré koukat nejen pod své nohy, ale také nad své hlavy - na střechy domů. A vyhýbat se jim. Já třeba v zimě chodím buď těsně kolem zdí a nebo středem ulice. I když mě z toho věčného rozhlížení všemi směry děsně bolí za krkem.

autor: tif
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.