Zkušenost z autobazaru

Vilém Pežot, tak se jmenoval. A trochou nadsázky bych mohla říct, že byl právoplatným členem naší domácnosti. Vzpomínám si na hrdý výraz ve tváři mého tehdy budoucího manžela, když jej přivezl domů. Bylo to jeho první auto. Najeli jsme v něm pěknou řádku kilometrů, zažili s ním mnoho dobrého i zlého. Jeho čas se ale nachýlil a my jsme se s těžkým srdcem rozhodli, že jej musíme prodat.

Dali jsme jej jak se patří do pořádku, abychom se před novým majitelem nemuseli stydět a začali obvolávat bazary, kolik že bychom za něj mohli dostat. Odpovědi byly více než zarážející. Vždyť investice na jeho opravy mnohonásobně převyšovaly nabízenou částku. A to už nemluvím o investicích citových. Čas ale běžel a našeho Viléma zapadala na parkovišti letošní bohatá sněhová nadílka. Když na jaře roztál, nastartovali jsme jej a bez váhání dali do autobazaru. Že zkusíme své štěstí v komisním prodeji. Cenu jsme nasadili tak, aby si jej mohl koupit mladý člověk, který z něj bude mít stejnou radost, jak my před lety. Zamávali jsme svému Vilémovi a pak nezbývalo než čekat. Po několika dnech se z bazaru ozvali, že mají zájemce, ten však trvá na slevě 5 tisíc. To bylo moc. Řekli jsme maximálně dva a půl. A nic. Nikdo se dál už neozval. Asi za měsíc jsme tedy do autobazaru volali znovu, ať tedy cenu sníží. Bylo nám řečeno něco, co nám vyrazilo dech. Vaše auto už je dávno prodáno. A kde jsou naše peníze? Tato otázka spustila koloběh vytáček a výmluv na jakéhosi šéfa, který údajně má o všem rozhodovat, ale kterého snad nikdo nikdy neviděl, alespoň my ne. Do autobazaru jsme se tedy vydali osobně a po důrazné intervenci nám bylo přislíbeno, že druhý den dostaneme své peníze. Jaké bylo naše překvapení, když toho dne tam opět nebyl ani šéf, ani peníze. Naše intervence však byly ještě důraznější, a tak obsluhujícímu pracovníkovi nezbylo nic jiného, než aby šéfa sehnal telefonicky, pak zajel do banky a peníze nám přivezl. Počkali jsme si tedy ještě půl hodiny a pak konečně dostali to, co nám patřilo.

Co mě na celé věci nejvíc zaráží je, proč autobazar nesplnil svou povinnost informovat nás o prodeji našeho auta a proč nám peníze nevyplatil do 7 dnů, tak jak se zavazují ve smlouvě? Nechci spekulovat o tom, k čemu podobné peníze za tu pozdrženou dobu asi slouží nebo jaké vůbec tento bazar používá praktiky. Jsem ráda, že našeho Viléma Pežota koupil mladý kluk, přesně tak, jak jsme chtěli a doufám, že mu bude sloužit stejně dobře, jako nám.