Zlaté české ruce

O obyvatelích Českých zemí se často hovořilo jako o lidech se zlatými ručičkami. Už ve školském dějepise jsme slýchali, že naši předkové byli zručnými řemeslníky. Jak se ale ukazuje zvlášť v poslední době, chuť rozvíjet řemeslnou dovednost mladým generacím poněkud chybí. Cennějšími metami je dnes titul na právech, případně fakultě filozofického nebo sociologického zaměření. Lidé jsou zkrátka přesvědčení o tom, že s humanitním vzděláním je čekají světlé zítřky. Naše přesvědčení dokazují i čerstvá čísla Centra pro výzkum veřejného mínění. Podle jejich studie si většina lidí myslí, že nejlepší úroveň vzdělání dosáhneme na gymnáziích. O dobré kvalitě výuky v těchto školských zařízeních jich je přesvědčeno 71 procent. Nejméně důvěry získala střední odborná učiliště. Což nepřekvapuje. Dětí se rodí málo a většina z nich chce na gympl. A tak se v nich hromadí v mnoha případech žáci, kteří jinde neuspěli a mnohdy jim je školní docházka jako taková protivná. Není divu, že takové školy nejsou příliš lákavé pro učitele, ale ani pro mladé holky a kluky, kteří by se chtěli v životě věnovat řemeslu. A jak z toho ven?

Důležitější a zároveň nejtěžší bude vrátit kdysi protěžované a posléze nenáviděné práci rukama prestiž. Mladí lidé nejsou hloupí, potřebují cítit uznání toho co dělají, ale také perspektivu. Žezlo v tom už přebraly podniky, které studenty lákají nejen na stipendia, ale i na jistotu zaměstnání. A je na čase! Osobně si myslím, že nejsme daleko od situace, kdy budou právníci a lékaři platit za dobrého řemeslníka zlatem. Rčení o zlatých ručičkách by tak dostalo aktuální smysl.