Známé věci...
Máme za sebou dlouho očekávané velmi teplé dny a z hodiny na hodinu se objevují staré známé věci. Například dusno až nedychatelno, nedostatek tekutin a nechuť k práci. Poznámku berte proto jako varování.
Vím, že spousta z nás nemá jinou volbu než den co den nastoupit do autobusu nebo tramvaje, ale přece jen si dovolím před jízdou v těchto rozpálených krabicích varovat. Nevím čím to je, ale navzdory průvanu mezi sedadly se tady vzduch vůbec nehýbá a stačí jediný přistoupivší majitel podivně aromatického těla a neštěstí je ještě více dokonáno. Vysvětlete mi, jak někdo může - teď přemýšlím nad nějakým knižnějším výrazem, ale snahu vzdávám - jak někdo může smrdět hned v pondělí v sedm hodin ráno? Přitom současně popisuje svému kamarádovi, jak si užil víkendového volna... Považuji za naprostou nesvobodu, když nemohu změnit svou polohu vůči tomuto čpícímu vulkánu a když už není možné nikam dále postoupit. Nos neschováte a marně lapáte ledabyle se potulující ojedinělé molekuly kyslíku kdesi u okýnek...
Rok co rok si říkám, že tento problém v sobě vyřeším, ale zatím marně. Kdybyste měli radu, napište mi, třeba jste mnohem šikovnější. Já jsem zatím dospěl k jedinému závěru: Nos v rozhicované přeplněné tramvaji ošálím jedině něčím, co maximálně upoutá mou pozornost. Jako se to stalo před několika dny, kdy se drobná sněhobílá babička kymácela nad sedadlem obsazeným jistou slečnou, na které byl nápadný jednak otupělý výraz a také masivní kus řetězu v ušním boltci. Vedlestojící muž v obleku to nevydržel a cestující byli svědky překvapivé scénky. Zadíval se zblízka do obličeje znuděné piercingové královny, zakabonil čelo a hlasitě řekl svému známému: "Nediv se, ona je chudák. Tuhle nemoc znám, ale nakažlivá je až v poslední fázi." Stojící vzduch se v tramvaji ještě více zastavil a nejkomičtější bylo, jak dotyčná pubertální osůbka viditelně znejistěla. Jak těkala očima a kradmo se prohlížela v okenním skle. Na nejbližší zastávce vystoupila.
Takže, milí cestující, pokud budete muset v horku přistoupit, přeji vám vzrušující chvíle, abyste zapomněli na to, že se vám chce z toho dusna vlastně umřít.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.