Zpátky do lavic

Už je tu zas! Nový školní rok! Není to tak dávno, co jsem s obavami pozorovala krátící se letní prázdniny a blížící se začátek školního roku. Pravda, vždycky jsem se těšila na své spolužáky, ale někteří kantoři mi skutečně k srdci nepřirostli. Historie se opakuje. Nepochybuji o tom, že můj dospívající syn se na svůj opětovný návrat do školních lavic dívá podobně jako. Jen můj pohled se přeci jen změnil.

Já se v posledních letech každoročně na začátek září těším. Dva měsíce letních prázdnin jsou totiž dost dlouhou dobou na to, aby se z relativně slušně vychovaného potomka, který doposud ctil určitá pravidla, stala zcela neovladatelná střela schopná zasáhnout kohokoliv a kdykoliv. Poslední prázdninové dny mívám obvykle pocit, že se prostě musí něco stát, že si můj potomek prakticky každou minutu koleduje o nějaký malér.

Tentokrát jsme v naší rodině překonali prázdniny bez větší újmy. Je 4. září ráno a já se už nemohu dočkat, až se za mým synem zavřou dveře školy a on opět usedne do lavice. Mám totiž jistotu, že se o něj nemusím alespoň do třetí hodiny odpolední obávat. Bude to škola, která na svá bedra přebere onu tíhu odpovědnosti. A věřte, že není malá. Tak tedy popřejmě všem žákům i studentům a také učitelům i rodičům, aby se jim ten letošní start do školy vydařil podle jejich představ!