Zrušíme pátek?

Ať už pracujeme kdekoliv a myslíme si cokoliv, jedno je jisté. Pátek je před sobotou a je to znát. Vyloučíme-li nepřetržité a výrobní provozy, valná část národa to po obědě, jak se říká, "zabalí". Pracovní tempo jde k nule a vidina dvou volných dnů dělá divy. I k nám se pomalu a jistě dostává model velkých zahraničních firem, které si páteční krizi uvědomují a nabízejí revoluční novinku: zrušit pátek... Zatím ale ve stádiu opatrných úvah.

Tak třeba Microsoft ve Velké Británii údajně nutí své zaměstnance, aby si pracovní dobu během čtyř dnů organizovali mnohem lépe a náročněji. Za odměnu je pak pustí ve čtvrtek večer domů a přivítá je zase v pondělí. Nápad se opírá o jednoduchou myšlenku: mít tři volné dny, z toho jeden všední na úřední věci, a zlegalizovat přesčasy. Přiznám se, že se mi tento nápad docela zamlouvá, protože by se tak vyřešila spousta věcí. Lidé by byli motivováni k heroickému úsilí od pondělí do čtvrtku, a během tří dnů by mohli dostatečně relaxovat. Nakonec to znáte sami. Mine sobota, první volný den a už se dostavuje mírný pracovní stres. Nedělní večer pak už jako volný čas ke stoprocentnímu odpočinku vnímá jen málokdo.

Nejde přitom o nic jiného než o organizaci času. Na to je ale české prostředí až příliš konzervativní a opírat se o něco takového se zdá v dnešní době jako čirý česko-moravsko-slezský nesmysl.

Pokud pracujete jinak než "od - do", kolik je to hodin v jednom týdnu? Kolik času jen tak prosedíte čekáním na odchod? Kolik času by se dalo ušetřit na jeden volný pátek? Je to určitě téma k debatě, ale spíše pro moje prapravnuky.

I kdyby ale nakrásně pro část národa platil pátek jako den volna, kdo zaručí, že se jednou neobjeví syndrom čtvrtečního odpoledne? A co teprve středa jako polovina týdne? A co pondělní pracovní krize?

Jedna stará pravda popisuje jarní únavu, letní otupělost, podzimní melancholii a zimní deprese. Že by to platilo také o dnech v týdnu?