Žumpa pod ložnicí

Nově opravený dům na Zálužanského ulici v Ostravě-Vítkovicích, promiňte mi ten výraz, smrdí. Sklepy jsou zatopené splašky, které zánovní čistička odpadních vod jaksi nezvládá. Specialisté na fekálie jezdí do této končiny zhruba co tři dny a odsávají a odsávají. Stačí nakrátko otevřít dveře do bytu a obsahy záchodů máte v aromatické podobě až v ložnici. Prostě normální věc, pokud máte agresivní rýmu. Jinak je to k uzoufání.

Obvodní radnice se dlouhé měsíce neměla k činu. Prý chyběla jakási součástka, pak prý vázla komunikace s dodavatelem čističky a teď pro změnu vadilo mrazivé počasí. Úředník nájemníkům opakoval, že to chápe, ale co má jako více dělat. Takže nájemníkům došla trpělivost a obrátili se na nás.

Pan vedoucí bytového odboru byl překvapen, když jsem se mu představil. Opakoval výrazy jako "samozřejmě" a pochopitelně", ale něco slíbil. Že pokud nebude zrovna mrznout, do týdne splašky ze sklepa zmizí. Určitě a bez problémů. Nájemníci zvyklí na podobná ujišťování jsou skeptičtí, ale těší se, tak jako my, co za ten týden bude. Nemusí zrovna zmizet plíseň na schodech nebo rozmáčená omítka ve sklepních chodbách, jen ten tekutý hnus kdyby už byl pryč.

Příběh z Vítkovic je poučný. Jasně dává najevo, že i v roce 2006 vás nesmí nic překvapit. A pokud doma cítíte fekálie třeba při koupání, připadá vám aféra kolem Národního bezpečnostního úřadu jako nicotný drobek na stole.

Nechápu, proč úředníci nepostupovali trochu takticky. Problémy bezpochyby nějaké nastaly, ale proč s lidmi nemluvili otevřeně. Přiznat nějaký díl odpovědnosti je asi těžší než cokoliv jiného. Paradoxem je, že ve splaškovém domě na Zálužanského ulici bydlí řada státních zaměstnanců. Kolega kolegovi zkrátka přítelem, jak jinak.