Co s tím?

V této souvislosti mě velmi zaujala citace evropského komisaře pro rovné příležitosti Vladimíra Špidly. Nahlas zauvažoval, že by možná bylo dobrým řešením vzít do ruky malý bičík. A tím bičíkem mrskat přes prsty firmy, kde není ve vedení aspoň polovina žen. Pochopitelně, že v případě pana Špidly jsem slovo bičík použil jako velkou nadsázku. Spíše by to byla jakási úřední sankce anebo ještě lépe - pravidlo nepřidělovat veřejné zakázky hříšným mužským podnikům. I když tomu rozumím, předem varuji před čímkoliv, co se snaží byrokraticky zasahovat do něčeho tak citlivého, jako jsou mezilidské vztahy a společenské povědomí. Jen si takovou pozitivní diskriminaci představte a zjistíte, že je to přes veškerý dobrý úmysl absurdní. Ano, žen je třeba, ženy v managementu chybějí a je to znát, ale sankce? To snad ne. Přece nelze pomáhat nějaké sociální skupině tím, že budu ostatním mávat nad hlavou postihy. To bychom pak mohli trestat praváky kvůli levákům anebo plešaté kvůli vlasatým. Je historicky mnohem lépe vyzkoušena úplně opačná varianta. Chci-li pomoci levákům, nepoškodím praváky, ale levákům opravdu pomohu. Chci-li mít ženy v představenstvu, tak je musím najít a dát jim šanci a vhodné podmínky. Není to v nařízeních z Bruselu, ale v lidech, a to se všemi peripetiemi, které s tím souvisí. Všední život holt žádná komise nenaplánuje.