Co třeba Česko?
Zatímco při výběru jména pro dítě se nad kalendářem mohou spolu pohádat jenom matka s otcem, případně se zbytkem rodiny, o názvu státu diskutuje celý národ. Podle mého názoru není důvod měnit oficiální a v ústavě zakotvený název Česká republika. Souhlasím ale s tím, aby byla uznána a zrovnoprávněna i krátká, jednoslovná varianta názvu naší země. Tak jak je to běžné i u názvů ostatních zemích EU.
V diplomatickém, obchodním i turistickém styku se tak všechno zjednoduší. Otázkou zůstává, jestli by to mělo být Česko, Czechia, Bohemia nebo něco ještě zcela jiného. Každopádně možností, pokud mezi ně nebudeme počítat ty úplně absurdní, není mnoho. Já jsem pro Česko. To, že nám ještě název nevešel tak docela do krve, je věc spíše pocitová. Nic by proti němu neměli namítat jazykovědci, protože je spisovný, ani historici. Vždyť nejrůznějších názvů naší vlasti už tady bylo - od Česko-Slovenska s pomlčkou i bez pomlčky až po ČSFR - Českou a Slovenskou federativní republiku.
Česko (přestože ctím Moravskoslezský kraj) mi připadá jako název výstižný, úderný a přijatelný i pro cizince. Ovšem hlavním důvodem, proč Česko, je to, že slovo přirozeným způsobem zakotvuje stále více v naší každodenní mluvě. Zvykáme si na něj, začínáme jej sami používat, jak sama slyším za posledních 11 let rozhodně stále častěji a častěji. A tím vytváříme nenásilným způsobem novou tradici, kterou ani jiné, direktivní rozhodnutí nemůže změnit. Dejme tedy Česku šanci. Časem, se bude, doufám, na mapě světa hrdě vyjímat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
