Dámy a genetlemani

Souhrou různých okolností jsem se ocitla v komisi, která posuzovala schopnosti uchazečů o studium na jedné z ostravských vysokých škol. Mám ráda podobné akce. Povídání s mladými lidmi, kteří právě odmaturovali a chystají se na další část své životní dráhy, je velmi inspirativní. Mohu si tak poslechnout nové a neomšelé názory a postřehy, které mě pak vedou k zamyšlením nad tím, jestli to co dělám, je opravdu tím jediným řešením. I tentokrát jsem se zamyslela, ale trochu jinak.

Pozastavila jsem se nad tím, jestli jsem náhodou svým duchem nezůstala trčet v době kamenné, jestli vůbec rozumím dnešnímu stylu mladých lidí. Napadla mě také varianta, že jsem příliš konzervativní a podepsala se na mě výchova mých velmi přísných rodičů. A o čem že to vlastně mluvím? O tom, že si adepti na vysokoškolské studium už nenechávají záležet na svém zevnějšku. A pokud si myslíte, že jsem narazila na výjímku, mýlíte se.

Dobrá polovina mladých pánů a slečen, kteří se přišli předvést před přijímací komisi, žvýkala žvýkačku, měla trička s různými hanlivými cizojazyčnými nápisy a sluchátka od walkmanů a jiných přehrávačů sotva stačila sejmout s uší na krk. A o způsobu mluvení už ani nemluvím - výrazy jako: super, sorry, je to hustý a podobně, mi ke slovníku budoucího vysokoškolského studenta taky moc neseděla. Měla jsem spíše pocit, že jsem se jakýmsi nedopatřením ocitla na rozlučkové maturitní párty než na důležité životní zkoušce.

Možná jsem ale opravdu jen příliš konzervativní. I přesto si ale myslím, že obleky dělají z kluků chlapy, šaty z dívek ženy a slušné vystupování obecně z nevycválaných teenageru mladé kultivované lidi. Takové, jaké bych chtěla vídat nejen v posluchárnách vysokých škol.