Den bez aut

Mé postřehy říkají, že v Ostravě nadchl nápad málokoho. Ze stereotypu vytrhla minimum lidí i možnost jet do práce městskou hromadnou dopravou zcela zdarma. Rčení o zvyku jako železné košili platí v tomto případě doslova. To, že denně usedáme do pojízdných plechových skořápek, přece není jen tak, když je tolik věcí na straně negativ. Statistiky o počtu mrtvých na silnicích jsou všeobecně známé. To, že se ráno a odpoledne tvoří ve městě kolony, to také každý ví. Nemluvě o tom, že úspěšné parkování v okolí centra skoro kteréhokoliv města se dá pomalu srovnat s malým zázrakem. A když vám auto dlouho někdo nepodře nebo nevykrade, lze také mluvit minimálně o štěstí. Co nám tedy brání jít raději na autobus? Kromě pohodlnosti, v některých případech i nutnosti, to, že auto je naším intimním prostorem. Je to kus našeho domova na kolečkách, kterému dáváme přednost před cestou s kýchajícími nebo hlučnými spolucestujícími. Náš život tu řídíme sami a dáváme mu směr, který chceme. Daní za soukromí a pohodlí je ale nutná časová investice do problematických dopravních situací. S počtem automobilů se bude zvyšovat i počet těchto problémů, které se jednou budou muset řešit. Aut přibývá, s místem pro jejich odkládání je tomu naopak. Podobné je to také s ropou. Pesimista by mohl zmínit, že by mohla dojít dřív, než najdeme odpovídající alternativu. Tím, že jsme nevyužili příležitosti nechat auto doma, nemohli jsme si udělat představu o tom, co nás všechny jednou čeká.