Druhá šance

Osmnáctiletá Aneta Tokaříková si babybox spletla s jeslemi. Vůbec netušila, jaké soukolí roztočí, když svou dceru do vyhřívané schránky odnese. Přesto má šanci získat své dítě zpět. Musí teď ale úředníkům dokázat, že se o něj umí postarat. Třeba se najde volné místo v některém z azylových domovů pro matky v tísni anebo jí vhodný podnájem nabídne nějaký dobrodinec. A smutný příběh bude mít rázem happyend. Možná i proto tato drobná dívka našla odvahu a o svém životním příběhu vyprávěla včera na mimořádné policejní tiskové konferenci. Role to musela být nepříjemná, zvlášť poté co se objevily informace, že malá Barunka měla před odložením do vyhřívané schránky zlomenou ruku. Právě to je důvod, proč se do případu vložili kriminalisté. Možná kvůli nim má ale Aneta štěstí. Úřady se o tom, že o svou dceru stojí dozvěděly dříve než se holčička dostala k pěstounům. O dvou rodinách se už dokonce jednalo. Kdyby se matka ozvala později, mohla tak ovlivnit život i dalším lidem.

Aneta je hodně mladá, přesto je její osud už teď pěkně zamotaný. Rodiče se rozvedli, žila u babičky, v 16letech se zamilovala a kvůli svému partnerovi spálila všechny mosty. Přestala chodit i do školy. S přítele se pak vyklubal zločinec, který se vyhýbal práci. Nenastoupil totiž do vězení, a tak ho hledali policisté. Paradoxně ale to možná sehrálo klíčovou roli. Možná proto jí našli tak rychle. Teď už bude záležet jen na Anetě, jestli svou druhou šanci využije, jak má. Já jí držím palce. Když jsem jí totiž včera viděla, vzpomněla jsem si na jiný osudový příběh. Vyprávěl mi ho člověk, který se v Ostravě stará o bezdomovce. Je o mladém chlapci, který vyrůstal v dětském domově. Když dospěl, musel pryč a skončil na ulici. Bydlení je prostě cenná věc, se kterou si náš sociální systém umí poradit jen zřídka.